Rozhovor s Helenou Lipenskou o tréninku 2010.
Zdroj Climb.sk
Helena Lipenská patrí medzi najlepšie české lezkyne. Na svojom konte má mnoho ciest až do stupňa 8b. Ako osobný tréner doviedla Tomáša Mrázka k dvojnásobnému titulu Majstra sveta. Dnes sa venuje tréningu detí. Pýtal sa Janek Bednařík.
J.B.:Helčo, nečekaná otázka na začátek, jak začala tvoje cesta k lezení (kterými jsi prošla sporty atd.) ?
Helča: „Nečekaně“ mne k lezení přivedl můj bývalý přítel. Předtím jsem chodila na sportovní základní školu se zaměřením na lehkou atletiku. Moje specializace byly běhy na střední tratě 800 a 1500m. Po základní škole jsem rekreačně, ale za to intenzivně hrála basket. Pak jsem jednou šla na stěnu a bylo hotovo-rozhodnuto a drží mne to dodnes.
J.B.: Jak se vyvíjela tvoje lezecká kariéra, úspěchy, mezníky?
Helča: Vyvíjela se pomalu, postupně, žádný velký boom ani pád. Za důležité považuji 11. místo na MS v boulderingu, 5. místo v SP boulderingu, samozřejmě taky každý vyhraný Český pohár. Jinak na skalách mé první 8a, a loni i první 8béčka.
Helena LIpenská, Matamoros, 7c, Mišja Peč
J.B.: A kdy jsi přelezla své první 8a?
Helča: První 8a jsem přelezla asi před 10 lety, byla to Němá Barikáda v Krase.
J.B.: Jak velký teď vidíš rozdíl mezi 8a a 8b?
Helča: Je asi tak velký jako mezi 6a a 7a, těžko seto popisuje-rozdíl je obrovský.
J.B.: Nejtěžší boulder?
Helča: Bouldrům jsem se venku moc nevěnovala, radši mám lezení s lanem, myslím, že to nejtěžší co jsem vylezla, bylo 7a+. Bouldrovala jsem spíše na objem a pro radost, než pro obtížnost.
J.B.: Tvoje nejoblíbenější lezecká disciplína?
Helča: Mám ráda všechny disciplíny kromě rychlosti, ta se teď díky standardní trase a stěně od lezení odchýlila.
J.B.: Wolfgang Güllich měl prý názor, že skutečné lezení začíná v sedmém stupni (UIAA). Co myslíš ty?
Helča: Pro mne je to o stupeň výš, takže od 8 UIAA.
J.B.: Jak se vyvíjela tvoje kariéra trenéra, úspěchy mezníky?
Helča: Já jsem začala s tréninkem při studiu na VŠ, a to s tréninkem mé osoby, od roku 2002 jsem měla na starosti Tomáše, tři roky jsem také byla reprezentačním koučem dospělých závodníků, poslední čtyři roky trénuji děti, tam vidím výzvu mých kvalit a budoucnost pro české lezení.
J.B.: V hokeji, nebo ve fotbale platí, že špičkový trenér dokáže často s průměrným týmem vyhrát ligu a naopak. Jak je tomu v lezení, je trenér tak důležitý?
Helča: Je to tak, otázkou je, jak se pozná dobrý lezecký trenér, jak moc tomuto sportu rozumí, jaké měl závodní zkušenosti, jaké má vědomosti, popř. vzdělání, v neposlední řadě, ale za každého trenéra mluví výsledky. V současné době si lezce, který chce dosáhnout maximálních výsledků nedovedu bez dobrého trenéra představit. Nevím, jestli se dá s průměrným lezcem vyhrát třeba MS, ale vím, že pod správným vedením můžete dosáhnout svého maxima za kratší časový úsek a bez zranění.
J.B.: Od roku 2002 ses stala přítelkyní a zároveň osobním trenérem Tomáše Mrázka? Měl už trenéra před tím?
Helča: Tomáš měl okolo sebe několik zkušených lidí, kteří mu radili s tréninkovým plánem, přípravou atd. Ale trenéra jako takového, který by se mu systematicky, individuálně na tréninku věnoval, přede mnou neměl.
J.B.: Jak se vám dařilo spojit osobní život s vrcholovým sportem a prací?
Helča: Tak tato věc byla u nás naprosto bez problémů.
J.B.: Když vyhrají hokejisti mistrovství světa, dostanou medaile i maséři a asistenti. Když vyhrával Tomáš, ocenil někdo, že jsi trenérkou mistra světa?
Helča: V hokeji (fotbalu apod.) to tak opravdu je, v ostatních sportech většinou trenéři vidět nejsou. Je jen na samotném sportovci jak trenéra propaguje a ocení ho i před širokou veřejností.
J.B.: Jak prožívá trenér, když „jeho“ člověk leze mistrovství světa?
Helča: Je to něco úžasného, okamžik, který se nedá popsat. Když se sportovec umístí, opravdu mne to dohání k slzám. Zažila jsem jen dva takové okamžiky, když Tomáš obhájil titul Mistra světa 2005 v Mnichově, a pak Martin Stráník v Avilles v roce 2007 jako Vicemistr světa v boulderingu. V prvním případě byla obhajoba velice těžká, v druhém jsem Martinovi koupila letenku na divokou kartu a můj tip se vyplatil.
J.B.: Obecně se ví, že sláva a úspěch je věc sladká a opojná…?
Helča: Je to jako cukrátko, velice dobře a s chutí se cucá, bohužel nevydrží navěky.
J.B.: Lezení nejsou šachy, a tak Tom zvažuje, že letošní sezóna bude možná jeho poslední závodní. Tohle rozhodnutí má logicky vliv i na trenéra, co dál?
Helča: Tomáš úspěšně závodí mnoho let, letos i kvůli přetrvávajícím zdravotním problémům bude mít takovou přechodnou, lehčí sezónu bez stresu. Co bude v příštích letech se uvidí, záleží jen na motivaci, vždyť je mu teprve 27 let.
Já jsem Tomášovi za ty roky dala vše, co se dát může, je to hotový profesionální sportovec, který ví velice dobře jak se připravit a podat výkon na závodech nebo na skalách. Já poslední čtyři roky systematicky trénuji děti, abychom světu ukázali, že nejenom individuality vítězí. Nyní mám tým několika dětí, kteří jsou kamarádi, mají společné akce a navzájem se drží a motivují zejména v tom kritickém pubertálním věku.
J.B.: Mají už úspěchy?
Helča: Mám pět opravdu (v mládežnickém světě) zvučných jmen, všichni se v Českém nebo Slovenském poháru umísťují na příčkách nejvyšších, jiná než první místa jsou pro ně neúspěchem. V mezinárodních závodech jsme zatím na startu, letos se poprvé ukázal světu na Evropském poháru mládeže Zdeněk Ustohal a Andrea Pavlincová. Andy si hned z prvního roku EYS přivezla třetí místo, které je hezkou odměnou za danou tréninkovou dřinu. Zdeněk byl 2x ve finále EYS, na skalách letos vylezl 8b Karies v Ospu. Na Slovensku spolupracuji s Ninkou Kovaříkovou (v 9 letech 9- na skalách), a také s velice nadějným Tomášem Plevkem. Zahraniční konkurence vůbec neusíná na vavřínech a mládež se tam podporuje několikanásobně více, my máme malý tým, ale aspoň je to tým, není to jen o jednom lezci.
detské sústredenie na Vertigu pod vedením Heleny Lipenskej
J.B.: Dejme tomu, že chci začít trénovat, a rád bych abys mi ušila trénink na tělo. Napíšu ti mail a co se děje dál??
Helča: V první řadě si sjednáme termín, den předtím je vhodné nesportovat, nebýt nemocný… Následuje osobní konzultace, je třeba znát požadavky daného klienta, podrobnosti o tom jak doposud trénoval atd. Poté se odebereme k nám na stěnu a následuje hodinový test, který ukáže všechny plusy i mínusy. Je zajímavé, jak si někteří lidé myslí, že mají např. silné prsty, ale opak je pravdou. Pro mne je důležité odhalit největší slabiny a nedostatky, jejichž odstranění následně vkomponuji do tříměsíčního tréninkového plánu, včetně regenerace, doplňků a případné konkrétní snížení váhy.
J.B.: Za jak dlouho může netrénovaný člověk začít lézt dejme tomu šestky, sedmy, nebo osmy? A co proto musí udělat?
Helča: Za jak dlouho je věc individuální, každopádně pod dohledem trenéra a s plánem se časové rozmezí minimalizuje. Důležité je někdy vůbec vědět, že to vůbec někdy bude.
J.B.: Který stupeň je podle tvého názoru ten, na který může dosáhnout každý průměrný Čech?
Helča: Myslím si, že tu 6 UIAA by mohl dosáhnout kdokoliv bez nějakého náročného tréninku.
J.B.: A s tréninkem?
Helča: S tréninkem myslím každý, který by byl disciplinovaný i v oblasti výživy atd, myslím 7c.
J.B.: Kolik stojí takový osmý stupeň?
Helča: Stojí čas a taky úsilí, důležitá je soustavnost.
J.B.: Jak důležitá je strava?
Helča: Je to alfa omega sportovce, je stejně důležitá jako trénink, regenerace apod.
J.B.: Takže ty nastavíš nejen zátěž, ale taky doporučíš stravu a regeneraci… Vlastně tak trochu předepisuješ životní styl?
Helča: Trénink podle mých plánů v podstatě nic jiného nenabízí, proto si ho také lezci přijdou ke mně vypracovat. Jde o to, že lidi mají určité představy a sny, a já jim ukážu jak je možné je zrealizovat. Pak už je pouze na nich jestli budou mít disciplínu a sebekázeň trénovat, já tvrdím, že když splní 80% plánu, tak se opravdu viditelně posunou ze všech stránek lezeckých složek, které vytvářejí danou výkonnost.
J.B.: U většiny sportů platí, že „hlava“ je základem úspěchu. Do jaké míry je lezecký trénink psychologie, a jak přistupuješ k motivaci svých lezců?
Helča: Motivace je základním kamenem úspěšného tréninku, snažím se jedince motivovat maximálně, je to těžké zejména u dětí, ale zatím se můj tým jen zvětšuje. Bojuji s nimi o každý trénink, aby byl kvalitní, dále rozebíráme závodní taktiku, u některých záměrně zvyšuji sebevědomí-s tím se dá od malička docela slušně pracovat. Nesebevědomý jedinec nepodá nikdy na závodech nebo na skalách maximální výkon.
J.B.: Známé jsou záběry sjezdařů, jak těsně před startem se zavřenými oči v duchu projíždějí celou trať. Něco podobného mají piloti F1. Co lezení a mentální trénink?
Helča: V závodním lezení je třeba být uvolněný, koncentrovaný a musí se zhluboka dýchat. Já používám Machačovu relaxačně-aktivační metodu. Používá ji například i oštěpař Železný, mně se velice jako předstartovní příprava (nebo předpokusová-skály) osvědčila.
J.B.: Mika Häkkinen v jednom rozhovoru vysvětlil, že ve Formuli 1 je každý závodník na startovním roštu o sobě přesvědčen, že jen on je nejlepší pilot, který kdy seděl za volantem. Ješitnost, sebedůvěra a pocit nadřazenosti je prý nutný, když člověk jezdí v 300km/h s milimetrovou přesností vedle svodidel a chce vyhrát… Jak v lezení?
Helča: Prvně je důležité natrénovat, aby bylo o co se opřít, ale když tomu daný jedinec dá maximum, určitě se to projeví, kdo chce například vyhrávat mistrovství světa nesmí o sobě v danou chvíli ani na sekundu pochybovat, nejsou žádné hranice, pouze poslední expreska u topu-to je cíl.
J.B.: Mám pocit, že špičkový lezci během výkonu trpí určitým druhem agresivity. Zdá se mi to, nebo je to běžné?
Helča: U boulderingu je to důležitá část předstartovní přípravy, závodník se musí nabudit, musí se cítit hrozně silný a koncentrovaný na každý lezecký pohyb. V lezení na obtížnost jde spíš o uvolněnost a maximální koncentraci.
J.B.: Dokážeš nastavit trénink i člověku, který má silnou nadváhu a přijde za tebou, že to chce zkusit?
Helča: Součástí plánu je i snižování váhy, většinou se orientuji : mínus kolik kil za měsíc.
J.B.: Co muzika a trénink?
Helča: Já osobně velice ráda poslouchám hudbu při samotném lezení, nasadím sluchátka, zapnu music a už se můžu naplno oddávat pouze a pouze jen lezení.
J.B.: Alkohol, kouření, drogy?
Helča: Alkohol je problémem mnoha dospělých lidí, lezci kuřáky moc nejsou a já osobně se s drogami nesetkávám. Je pár výjimek, kdy vidím lezce kouřit marihuanu to ano, ale to je maximum.
J.B.: Sex?
Helča: Tuhle otázku bych radši vynechala :-)
J.B.: Jak je to s lezením a vírou?
Helča: Já věřící nejsem, pocházím z ateistické rodiny, jak může bůh pomoct v tréninku a v podání výkonu opravdu neporadím.
J.B.: Atletika, cyklistika a třeba ještě kulturistika mají velké problémy s dopingem?
Helča: Doping je problém v každém sportovním odvětví. Tím, že lezení není olympijský sport, a moc peněz zde není, by se dalo říct že máme sport velice čistý. Dopingové aféry jsou výjimkou a spíše jde o osobní problém nebo neznalost závodníka než o záměrné zvyšování výkonnosti.
Helena LIpenská, Matamoros, 7c, Mišja Peč
J.B.: Jaká jsou nejčastější další rizika tréninku?
Helča: Přetrénování, které pak často vede k stagnaci, v horším případě i zraněním.
J.B.: Dokážeš poradit se zraněním, sbíráš bylinky, mícháš lektvary?
Helča: Zkušeností a rad mám mnoho, mnohem důležitější je mít pestrý tréninkový plán, kvalitní regeneraci atd, aby tato situace nenastala anebo se minimalizovalo riziko. Pakliže však sportovec chce dosáhnout svého maxima, musí často trénovat na hranici únosnosti a k tomu se nějaké to zranění objevit může. V tomto případě je velice důležitá diagnóza a pak následné řešení problému, ale to už je otázka pro doktory.
J.B.: Sledovala jsi MS ve fotbale?
Helča: Ne.
J.B.: A sleduješ ještě nějaký další sport?
Helča: Holduji tenisu a atletice, když jsou OH nebo ZOH, to se ze mne stává expert na zákulisní informace a televizní maniak.
J.B.: Setkal jsem se s profesionálním klavíristou, který nemohl lézt a vůbec posilovat ruce, protože to prý ničilo jeho hru, stejně jako cyklisti sprinteři neradi běhají, protože jsou zapojeny jiné svaly apod. Má lezení nějaký sport, který bys nedoporučila a naopak nějaký transfer, který pomáhá?
Helča: Lezení nepomáhá každý sport, který namáhá podobně. Když chce někdo opravdu zasvětit život lezení, měl by ostatní sporty dělat jako doplněk, pouze na rekreační úrovni.
J.B.: Říkáš, že správný odpočinek je jednou z nejdůležitějších částí tréninku. Jak sama nejlíp relaxuješ?
Helča: Já relaxuji ve vodě, v sauně, na kole, u masáže a v neposlední řadě četbou odborné literatury, která se však netýká lezení, mám ráda historii a malování.
J.B.: Oblíbené jídlo?
Helča: Každé dobré, jsem na jídlo velice náročná a dobré jídlo je základ dobré nálady. Poslední dobou jsem přišla na chuť rybičkám.
J.B.: Pití?
Helča: Nejradši piju vodu z kohoutku, ráno čaj, na povzbuzení kafe a večer víno.
J.B.: A jaké víno patří mezi tvůj top?
Helča: Miluji vína ze Španělska a Itálie, konkrétně Rioju z oblasti Crianza, a Cote d´Rhone. Poslední dobou, ale ochutnávám bílá vína z jižní Moravy, zatím jsem ve fázi testování, ale chutnají mně vína od Balouna např. Chardonnay, nějaký pozdní sběr,suché.
J.B.: Neřest?
Helča: Asi to, že se maluji, myslím tím, že ráno vstanu a nahodím make-up a shodím ho až večer, prostě takový zvyk už od 14 let. Nedělám to pro muže, ale abych se líbila, jen pro sebe, a taky jiný ženský.
J.B.: Oblíbené lezečky?
Helča: Rock pillars – Diamondy.
J.B.: Film a muzika?
Helča: Filmy mám ráda francouzské nebo asijské. Hudbu veskrze pomalou, výběr autora vždy podle momentální nálady.
J.B.: A podle momentální nálady bys vybrala?
Helča: Asi nějaký starý jazz, nebo Amy Winehouse a její album Back to Black.
J.B.: Místo?
Helča: Místo, které jsem viděla poprvé, místo kde je výhled na okolí.
J.B.: Co ti dělá v poslední době největší radost a na co se těšíš?
Helča: Radost mně dělá počasí, konečně je slunečno, také mí přátelé-že se mají dobře, mají mne rádi a často se vidíme, jízda na kole, plavání… Těším se až si zas zalezu v Ádru a úplně se „vycucám“ na druhém v průstupu komínem na nějakou vysoko klasiku.
Děkuju za rozhovor…
Janek Bednařík
www.lezeckytrenink.cz